Nivellova ofenziva

BITVA U ARRASU

Francouzský vrchní velitel maršál Joseph Joffre byl silně kritizován a v prosinci 1916 nahrazen generálem Robertem Nivellem. Temperamentní Nivelle vymyslel britsko-francouzskou strategii průlomu německými řadami, k němuž mělo dojít začátkem roku 1917. Němci se ale stáhli 30 km zpátky do nových a mnohem silnějších obranných postavení, na tzv. Hindenburgovu linii. Po tomto zdržení začal útok 9. dubna, kdy v čele stály dvě armády britského BEF. Ofenzivu podpořil i Královský letecký sbor (RFC), i když za těžkých ztrát.

První den šlo vše dobře, zejména kanadská vojska se vyznamenala, když dobyla neprostupný hřeben u Vimy. Jinde už boje tak hladce neprobíhaly, protože útočící vojska narazila na Hindenburgovu linii, kde se celý útok prakticky zastavil. 23. dubna však byl útok generálem Haigem obnoven, aby z kooperujících francouzských jednotek Nivellovy ofenzivy sňal alespoň část německého tlaku. Jistých územních zisků sice Britové ještě dosáhli, ale hybná síla útoku brzy vyprchala, ačkoliv se jejich jednotky bily až do poloviny května.

NIVELLOVA OFENZIVA

Generál Robert Nivelle, byl vylmi schopný řečník a dokázal přesvědčit politiky, že jeho útok podél silnice mezi Soissons a Craonne zajistí rozhodující průlom fronty. Plán jeho útoku nebyl nijak odlišný od pokusů o průlom z minulých let, byl ale veden v mnohem širším měřítku. Francouzi zde shromáždili čtyři rezervní armády s 1,2 miliony mužů a 7 000 děly. Němci, stojící proti nim byli početně mnohem slabší, ale měli mnohem výhodnější postavení na hřebenech a navíc se jim do rukou dostaly francouzské plány, takže věděli kde útok čekat.

Po desetidenní dělostřelecké přípravě začal útok 16. dubna 1917. Francouzským vojskům se ale nepodařilo postoupit nijak daleko a hned první den ztratili 40 000 svých spolubojovníků a 150 nových tanků. Další den zahájila útok 4. armáda, ale potkal je v podstatě stejný osud. Útoky pokračovaly až do 20. dubna, kdy postpupně ochabovaly, až se 9. května zcela zastavily. [VLOŽIT: MAPKU POSTUPU OFENZIVY (1SV.,str.170)]. Malou část hřebene sice získali, ale celkově ztratili 187 000 mužů a Nivell byl po tomto fiasku nahrazen generálem Philippem Pétainem. 

FRANCOUZSKÝ VZPOURA

Francouzští vojáci po neúspěšné Nivellově ofenzivě už nebyli schopni snášet válečné útrapy. Bojovali už tři roky, prošli peklem u Verdunu a i když byli ochotni bránit svou vlast, nechtěli tak činit pouze kvůli ješitnosti jediného člověka. Kromě toho se cítili ukřivděni, protože jejich mzda byla ze všech spojeneckých armád nejnižší. Byli špatně živeni a dovolená pro ně prakticky neexistovala. Dokonce i britští vojáci, kteří to měli domů dál, jezdívali na dovolenou častěji. Cítili se tak nedoceněni, špatně využiti a po Nivellově ofenzivě i beznadějně.

Vzpoury začaly propukat v oblasti řeky Aisny 3. května a postupně pokračovaly po celé délce francouzských linií. Ve většině případů se vojáci vraceli domů k rodinám, ti co zůstali zase odmítali útočit a nechat se pobít. A když už někteří s reptáním do útoku vyrazili, jejich bojová morálka byla slabá.

Generál Pétain tak musel při svém nástupu nejprve vyřešit problém vzpoury a provedl několik změn. Napravil nejhorší křivdy a mnoho vojáků dostalo dovolenou. Pétain byl generálem obyčejných vojáků - se svými muži zacházel ohleduplně, důstojně, a staral se o jejich potřeby. Tento přístup pak znamenal v myslích strádajících Francouzů obrat. Zároveň jim však ukázal že ctí disciplínu, a tak nechal 50 nejhorších delikventů popravit. Vojákům pak slíbil, že jejich životy už nebudou mařeny ve zbytečných útocích, což bylo pro mnohé z nich nejdůležitější.

Francouzská armáda tak přežila svou nejtěžší zkoušku a hlavní úsilí válečného snažení se přesunulo na britskou stranu. Co by se stalo, kdyby se o vzpouře dozvěděli Němci? Výsledek války by možná vypadal úplně jinak. Ironií osudu ale je, že Němci, vzdálení jenom kousek od Francouzů, neměli po celou dobu o vzpouře ani tušení. Když se to dozvěděli, bylo už dávno po ní.