Mikuláš II. Alexandrovič, civilním jménem Nikolaj Romanov, se narodil v roce 1868, jako syn cara Alexandra III. a Marie Fjodorovny. Do vládnutí se mu moc nechtělo, přesto se v roce 1894 po smrti otce stal carem. Jeho vláda byla autokratická, a o reformách nechtěl ani slyšet. 

V roce 1914 zavedl Rusko do války, která měla pro Rusko, ale i jeho rodinu, tragické následky. Jedním z jeho tragických rozhodnutí bylo, když v roce 1915 propustil vrchního velitele armády a převzal jeho funkci. Toho však nebyl schopen, protože od té doby armáda postrádala strategii a pro Němce nebyla žádnou hrozbou. Velení armádě malo za následek i jeho nepřítomnost v hlavním městě, takže se k moci dostávala řada zcela nekompetentních osob, včetně např. duševně nemocného Rasputina.

V březnu 1917 propukly v Petrohradě nepokoje. Mikuláš musel abdikovat a byl uvězněn na vrchním velitelství. Když se k moci dostali bolševici, odvezli cara i jeho rodinu do internace v Jekatěrinburgu na Uralu. Tam se stal obětí bolševické zvůle a provokace - bolševický provokatér mu nabídl útěk z internace, když se představil jako jeho sympatizant. Car mu uvěřil, čímž však nad sebou i svou rodinou nevědomky podepsal rozsudek smrti. Na druhý den přišli členové popravčího komanda, zavedli celou rodinu do suterénu, kde je i s dětmi zastřelili. 

Mikuláš II. se tak stal posledním ruským carem a vinou bolševiků zanikla dynastie, která vládla obrovské říši více než 300 let.