Ruský útok

Rusové plánovali v roce 1916 letní ofenzivu, avšak spojenci kvůli bitvě u Verdunu žádali ofenzivu už na jaře, protože potřebovali tamním vojskům ulehčit a donutit Němce k přesunu aspoň části svých sil na východ. 2. ruská armáda vyrazila 18. března do útoku u Naročského jezera. Němci je ale přivítali ničivou palbou. Když koncem dubna boje utichly, napočítali Rusové ztráty až 100 000, aniž by se od Verdunu musela přesunout jediná divize.

Druhý popud k útoku přišel z Itálie, kde prudký Rakousko-Uherský útok z poloviny května donutil Italy žádat o pomoc. Generál A. A. Brusilov přišel se svým odvážným plánem útoku na široké frontě, se kterým jeho kolegové příliš nesouhlasili. Zhoršující se situace na italské frontě však náčelníka ruského generálního štábu - generála Michaila Vasilijeviče Alexejeva, donutila jednat a tak dostal Brusilovův plán zelenou.

Cílem bylo několik Rakouských armád, vysunutých v oblasti mezi Pripjaťskými bažinami a hranicemi Rumunska. Útok byl zahájen 4. června a dosáhl téměř absolutního úspěchu. Rakousko-Uherské armády byly skoro všude zatlačeny zpět, nejvíce pak na jihu. Němci přišli o 350 000 vojáků a Rakušané až o 750 000. Obrovskou cenu ale zaplatili sami Rusové, když přišli o více než milion svých mužů.

Tento úspěch však nemohl zvrátit fakt, že ruské hospodářství se vinou slabé ekonomiky hroutilo. V mnoha oblastech země chyběly základní věci, venkovské oblasti byly ničeny hladomorem. Rusko směřovalo k revoluci.