Verdun

NĚMECKÝ ÚTOK

V roce 1915 se Němci soustředili hlavně na východní frontu. Po drtivém úspěchu proti Rusům se pro rok 1916 obrátili svou pozornost zase zpět k frontě západní. Generál von Falkenhayn předpokládal, že Francie bude svá postavení hájit za jakoukoliv cenu na životech a pokud ztratí nějaké území, prolije krev znovu, aby jej získala zpět. Jednalo se svým způsobem o opotřebovávací strategii a pokud by se jejich ztráty staly neúnosnými, byli by nuceni prosit Německo o mír. To by z války nakonec vyřadilo i Británii, která by po pádu Francie již neměla důvod pokračovat. [VLOŽIT: FOTO]

Proto se rozhodl vést svou opotřebovávací bitvu proti francouzským liniím u města Verdun. Kolem něj sice ležely pevnosti, bránily jej však početně slabé posádky a byla odtamtud také odvezena děla. Navíc město leželo poblíž německého železničního uzlu, čímž měli zajištěn pravidelný přísun posil i zásob. Útok byl naplánován na únor, a jeho provedením byla pověřena 5. armáda, podporovaná asi 1 200 děly. Němci dokonce pro tuto operaci (s kódovým označením Gericht, tedy Soud) nashromáždili tři miliony dělostřeleckých granátů!

Útok byl zahájen 21. února mohutným bombardováním, které okolí Verdunu změnilo v měsíční krajinu. Jen během první hodiny vypálili Němci sto tisíc granátů, a než vyrazily jejich pěší jednotky do akce, vypálili na Francouze asi milion salv! Tento totálně zničující útok ale některé francouzské jednotky přežily a bránily se až načekaně zarputile. Přesto Němci pomalu postupovali vpřed a 25. února padla první pevnost, Fort Douaumont a později i vyvýšeniny nad řekou Másou. [VLOŽIT: MAPA BOJŮ]

Pád pevnosti vyvolal ve Francii vlnu vášní a bylo potřeba udělat nějaké změny, protože situace začínala být kritická. Maršál Joffre proto povolal generála Henri-Philippe Pétaina a z fronty u řeky Sommy stáhl 10. francouzskou armádu. Němci tyto změny pocítili nárůstem svých vlastních ztrát a tak frontu rozvinuli, v důsledku čehož získali důležitý pahorek a 7. června další pevnost, Fort Vaux. To byl nejzazší německý postup a Falkenhaynovi začalo docházet, že touto opotřebovávací taktikou trpí i Německo.

FRANCOUZSKÝ ÚTOK

Zdálo se, že Falkenhaynova brutální strategie funguje, ale i přes ohromné francouzské ztráty nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěli prosit o mír. Navíc oni sami utrpěli stejně vysoké ztráty. Začátkem léta se tak situace pomalu začala obracet. Mohlo za to několik věcí, které Francii hrály do karet: nový energický generál Pétain (zavedl např. systém rotace - nenechával jednotky na forntě až do jejich zničení, ale pravidelně je střídal), a zlepšené dodávky střeliva, výstroje i stravy (díky opravě a rozšíření jediné silnice, vedoucí do města). [VLOŽIT: FOTO]

Velmi nápomocni byli i Rusové (v červnu zahájili vlastní ofenzivu na východě) a Britové (1. července zahájili bitvu na řece Sommě), čímž pomohly k odvelení části německých jednotek z Verdenu. Bitva se tak koncem léta dostala do patové situace, což odnesl sám von Falkenhayn, když byl nahrazen Hindenburgem a Ludendorffem. Ti se rozhodli bitvu ukončit.

Následně převzali iniciativu Francouzi a po sérii rozsáhlých protiútoků postupně dobyli většinu ztracených území zpět, včetně Fort Douaumont (24. října). Francouzi za celou bitvu ztratili kolem 542 000 mužů, Němci asi 434 000. 50 % všech těchto ztrát činili padlí. [VLOŽIT: FOTO]