Vstup Rumunska do války

Rumunsko bylo stálo v roce 1916 mimo válečný konflikt, ale jeho zapojení bylo na spadnutí. Do poslední chvíle královská rodina zvažovala, na kteoru stranu konfliktu se přidá (král byl bratrancem německého císaře Viléma II., královna zase vnučkou britské královny Viktorie). Rumunsku také, podobně jako předtím Itálii, nadbíhaly oba válčící tábory, zejména Německo. To využívalo nejen rumunské zásoby obilí a ropy, ale také jejich železnice, pro spojení se svým spojencem - Tureckem.

Stejně jako Itálii, nabídli spojenci i Rumunsku územní zisky z Rakousko-Uherska, konkrétně Transylvánii a okolí, kde žily asi tři miliony Rumunů. Král však se svým rozhodnutím stále váhal, protože se chtěl přidat na vítěznou stranu. Po úspěšné ruské Brusilovově ofenzivě se nakonec přidal na stranu Spojenců a 27. srpna vyhlásil Ústředním mocnostem válku.

Ty však nehodlaly situaci podcenit a rozhodli se vypořádat s Rumunskem okamžitě. Zatímco Rumunu váhavě postupovali směrem do Transylvánie, udeřila na ně právě odtud rakousko-německá armáda. Na jihu potom společná bulharsko-německá, neboť Bulhaři se přidali na stranu Ústředních mocností už v říjnu roku 1915.    Obě armády postupovaly docela rychle a k rozhodující bitvě došlo začátkem prosince, kdy byli Rumuni rozdrceni. 6. prosince padlo hlavní město Bukurešť a zbytky armády utekly k Rusům. Královská rodina do Moldávie. Během tažení ztratili Rumuni 300 000 mužů, spojenci dohromady něco pod 120 000.