3. bitva u Ypres

BITVA U MESSINES

Po neúspěchu Nivellovy ofenzivy a vzpouře v řadách francouzských vojáků, převzali hlavní otěže bojů na západní frontě definitivně Britové. Douglas Haig se chystal prolomit linie svou dlouho plánovanou ofenzivou u Ypres. Nejprve však ještě chtěl získat malý frontový výběžek - hřeben u Messines, na jih od Ypres. Útokem byl pověřen generál Plumer, který byl pru tento úkol ideální - oblast Flander znal už velmi dobře, navíc byl přemýšlivý a pečlivý.

Útok plánoval už rok, a za tu dobu shromáždil spoustu trhaviny, které nechal naklást pod německé zákopy do dlouhých a tajných tunelů. Dělostřelecká příprava trvala skoro dva týdny a provádělo ji asi 2300 děl a 300 moždířů. 7. června v 3:10 vybuchlo těchto téměř 500 tun explozivních trhavin a německé zákopy vylétly vysoko k nebi. Vzduchem létaly kusy zeminy a šlehaly plameny. Vrchol hřebene byl na některých místech srovnán se zemí a výbuch okamžitě usmrtil skoro 10 000 německých vojáků. Jednotky BEF a ANZAC ihned hřeben obsadily a našli zde jen několik omámených a bloudících přeživších.

Celý další týden se Němci pokoušeli dobýt hřebet zpět, ale Britové jej dokázali uhájit. Připsali si tak na svůj vrub neobvyklé (na poměry 1. světové války) vítězství, kdy útočící jednotky měly nižší ztráty než obránci. Britové ztratili 17 000 vojáků, Němci 25 000, z toho 7 500 jich padlo do zajetí.

BITVA U YPRES (známá také jako bitva u Passchendaele)

Po úspěchu u Messines věřil velitel BEF maršál Haig, že německá armáda je na pokraji zhroucení. Pokud by se jim u Ypres povedl průlom, následovalo by tažení Belgií a získání německých přístavů, ze kterých vyplouvaly ponorky, potápějící britský námořní obchod.

Nezbytná dělostřelecká příprava trvala asi deset dní a samotná bitva začala na 18 km dlouhé frontě 31. července. v 3:50 ráno. Jak už ale vyplynulo z praxe, dělostřelecká příprava předznamenávala útok, a tak Němci začali posilovat svou obranu. Problém však nebyl jen v důmyslném obranném komplexu, budovaném v podstatě celou válku, ale také v samotném terénu. Flandry jsou nízko položenou rovinou a bez komplikovaného odvodňovacího systému by byly jen jednou velkou bažinou. Tento systém byl však během válečných let citelně narušen a největší dělostřelecká příprava v dosavadní válce, která útoku spojenců předcházela, tento problém ještě zhoršila. Při každém dešti se tak krajina změnila v neprostupnou bažinu.

BEF, pod vedením generála Gougha, za vysokých ztrát dobyl hned první den poměrně velké území. Obranný systém byl ale prošpikován malými pevnůstkami a přesně s tímto vývojem událostí počítal - zatímco vyčerpaní útočníci ztratí dech, vyhrnou se na ně nezlomení němečtí obránci. Němci tak dobyli většinu ztraceného území zpět a britský útok rozprášili. V noci se navíc spustil déšť a proměnil bojiště v bahnité jezero s krátery po bombardování plnými vody. [VLOŽIT: FOTKA Z ODPSV, str.173)]

Maršál Douglas Haig proto vyměnil Gougha za Plumera, vítěze od Messines. Ten zde místo jednoho velkého, naplánoval sérii menších útoků typu "zakousni se a drž", tedy stejnou taktikou jako u Messines. Cílem pak byl hřeben u Passchendaele. Umoudřilo se i počasí a tak Britové postupovali pomalu vpřed, aniž by Němcům zbytečně hráli do karet. V průběhu září a října získali poměrně velká území a úspěšně se bránili i německým protiútokům.

Maršálu Haigovi tyto úspěchy dodaly odvahu a i přes neúspěch v první fázi, vsadil na opět na větší operaci. Neodradil ho ani návrat deště. Prudké lijáky proměnily celý terén opět v neprostupný močál. Jednotky Kanaďanů a ANZACu se brodily na mnoha místech až po pás v bahně, směrem  k vrcholu posledního hřebene ve Flandrech, a k vesnici Passchendaele. Spousta z vojáků se v děravých kráterech plných vody utopila, když se snažila dostat přes kluzké stěny ven. K masakru přispěli také Němci, kteří navíc proti útočníkům použili hořčičný plyn. [VLOŽIT: VZPOMÍNKU NĚJAKÉHO VOJÁKA (např. ODPSV, str.171)]

Statečným Kanaďanům se nakonec zcela zničenou vesnici Passchendaele dobýt podařilo a 3. bitva u Ypres tak skončila. Odhady ztrát se liší, obě strany ale ztratily přes 300 000 svých vojáků. Britové v bitvě dobyli území, která Němci drželi nepřetržitě téměř od samého začátku války. Stalo se tak ale za těžkých ztrát a ohromného utrpení - bitva se právem stala symbolem utrpění vojáků za první světové války.

Na pozadí této bitvy se např. odehrává příběh kanadského filmu Passchendaele, z roku 2008.