Vstup USA do války

Zatímco Spojené státy dál hájily svou politiku izolacionismu, Němci obnovili neomezenou ponorkovou válku. Každý měsíc potopili více a více plavidel, v dubnu to bylo rekordních 373. Německo vědělo, že znovuobnovení ponorkové války nejspíš USA vtáhne do konfliktu. Vojenští stratégové ale jejich malou armádou opovrhovali a jejich vstup do války nebrali jako velkou hrozbu. Zabíjení nevinných Američanů a potápění amerických lodí však ve Spojených státech vyvolalo bouřlivé reakce.

Prezidentu Woodrowu Wilsonovi, a široké americké veřejnosti, došla trpělivost s tzv. Zimmermanovým telegramem. Alfred Zimmerman byl německý ministr zahraničí, který 16. ledna poslal německému velvyslanci v USA (a ten následně dle instrukcí vyslanci v Mexiku) telegram, ve kterém otevřeně probíral některé podrobnosti německo-mexické dohody (poválečné dobytí Texasu, Arizony a Nového Mexika) a záměr uzavřít s Japonskem Pacifickou alianci, namířenou proti USA. Rozzlobený Wilson se rozhodl tento telegram zveřejnit v novinách. Také svolal mimořádné jednání Kongresu, který se nakonec vyslovil pro vyhlášení války Německu.

Americké jednotky si na své první nasazení v Evropě ale musely ještě počkat.V té době měly USA jen malou a špatně vycvičenou armádu o počtu pouhých 128 000 vojáků. Po celých Spojených státech proto vyrůstala výcviková střediska a v zemi začal platit zákon o výběrové službě, který měl naplnit početní stav americké armády na 3 miliony mužů. Nové brance (americkým vojákům se říkalo "doughboys") bylo ale potřeba ještě pořádně vycvičit. Spojenci tak hráli o čas, protože potřebovali mít americké posily dříve, než své jednotky z východu přesunou Němci. Vrchním velitelem amerických vojsk ve Francii byl jmenován John Pershing.