Německá jarní ofenziva

OPERACE MICHAEL

Generál Ludendorf si byl vědom toho, že jeho zemi pomalu dochází čas. Britové měli na moři převahu a jejich blokáda vyčerpávala německé hospodářství. Kromě toho do Evropy připlouvalo stále více amerických vojáků. Bylo jasné, že je potřeba zaútočit co nejdříve. Důvody k optimismu mu ale na druhou stranu dodával přísun jednotek z východní fronty a také nové taktiky boje. 

Útok pod názvem Operace Michael byl zahájen 21. března a ohlásila jej pětihodinová dělostřelecká příprava, tentokrát nebývale prudká a intenzivní. Vojáci vyrazili za husté mlhy a s pomocí nové taktiky postupovali úspěšně vpřed. Do konce prvního dne postoupili až o 10 km. Němci pokračovali dále na jih a do 6. dubna postoupili až o 64 km! Spojenci však dokázali zareagovat pohotově a přisunuli na frontu posily, podporované vynikajícím letectvem, takže se německý postup zastavil. Němci se navíc potýkali s typickými problémy se zásobováním a organizací.

Spojenci pochopili, že je potřeba udělat změny. Přesně podle německého předpokladu, totiž obě spojenecké armády vedly většinou nekoordinované separátní boje. Nyní přišla změna a 26. března vytvořili společné velení, pod celkovým vedením francouzského generála Ferdinanda Focha, který se tak stal hlavním velitelem Dohody.

 

POSLEDNÍ NĚMECKÉ OFENZIVY

Povzbuzení Němci pokračovali v útoku. Nejprve 9. dubna zaútočili na severu, jižně od města Ypres. Opět využívali nových bojových taktik a spojenci museli ustoupit. Přišli tak o většinu těžce dobytého území z bitev ve Flandrech (u Paschendaele a Messines) v předešlém roce. Generál Haig v již v zoufalé situaci zakázal další ústup a BEF svůj odpor ještě víc zesílil, až se nakonec útok 17. dubna zastavil. 

Němci dále zaútočili u řeky Aisny, čímž spojence zaskočili a postoupili až do hloubky 30 km. Následovaly útoky na dalších dvou místech, ale ve Flandrech již dále neútočili. Místo toho soustředili své síly pro postup na Paříž, protože se poprvé od úvodních útoků v roce 1914 dostali opět k řece Marně, pouhých 88 km od Paříže.

Vypadalo to, že Němci mají všechny trumfy ve svých rukou, ale tak tomu nebylo. Do hry opět vstoupily logistické problémy a jejich ofenziva se zastavila. Němci sice dokázali vykrojit do linií několik výběžků, k rozhodujícímu průlomu ale nedošlo. Ludendorf, pod jehož velením jarní ofenziva probíhala, pochopil, že situace jeho země je vážná. Německé ztráty dosáhly v důsledku jarní ofenzivy zničujících 700 000 mužů a zásobování bylo v důsledku britské námořní blokády stále více obtížné. Ještě důležitější roli ale hrál fakt, že do Francie proudí každý měsíc víc než 300 000 amerických vojáků, přičemž Německo již žádnými rezervami absolutně nedisponovalo.