První americké boje

Do válečného stavu s Německem vstoupily Spojené státy 6. dubna 1917. Jejich armáda ale byla malá a navíc i nedostatečně vycvičená., takže kongres schválil nový zákon o výběrové vojenské službě. První malá skupina vojáků (14 000) dorazila do Francie sice už v červnu, ale do bojů zasáhla až v říjnu, protože nejprve nutně potřebovala výcvik v umění zákopových bojů.

Jednalo se ale jen o malé akce; první pořádné bojové nasazení zažily jednotky Amerických expedičních sil (AES) koncem května roku 1918. Tou dobou Němci na západní frontě proráželi jednu spojeneckou línii za druhou. AES dostal za úkol dobýt nedávno ztracenou vesnici Cantigny, nyní silně opevněnou Němci. Úkol splnili na výbornou a vesnici dobyli zpět, stejně jako odrazili všechny následné protiútoky. Podobné to bylo i na jiných místech západní fronty, např. u řeky Marny. Tam dokázali s pomocí Francouzů zahnat Němce zpátky za řeku.[VLOŽIT: MAPKA AMERICKÝCH BITEV V 1918 (např.: 1SV, str. 218)]

AES měl oproti ostatním spojencům dvojnásobné početní stavy a tak její velitel generál Pershing žádal pro AES celý samostatný úsek fronty. Dostal tedy výběžek fronty na východ od Verdunu a 12. září zde Američané provedli svou první velkou ofenzivu. A byla velmi úspěšná, protože do čtyř dnů Američané tento výběžek získali.

Opatrné nasazení AES tak ukázalo, že tyto jednotky jsou schopny sehrát ve válce plnohodnotnou roli. Po úspěšné bitvě Pershing svá vojska přesunul na západ od Verdunu, kde měla za pár dní zahájit největší americkou ofenzivu v první světové válce. A taky poslední.