Osvobození Balkánu

Spojenci měli v Soluni téměř půl milionu mužů, kteří však nebyli příliš činní. To se změnilo s rokem 1918. Tou dobou opouštěli balkánská bojiště Němci, aby byli k dispozici na západní frontě. Spojenci tak měli díky různým řeckým a srbským jednotkám k dispozici proti Bulharům zhruba vyrovnané síly. Dne 14. září si začaly spojenecké jednotky klestit cestu hornatým terénem Makedonie při útoku na již demoralizované Bulhary. [VLOŽIT: MAPA ÚTOKŮ NA BALKÁNĚ (např. 1SV, str. 234)].

Poměrně malý bulharský stát v průběhu války ztratil už 250 000 mužů a nebyl příliš ochoten bojovat dále. Pět dní po zahájení útoku se podařilo jeho síly rozdělit a Bulhaři se obrátili na útěk. Neviděli prostě důvod proč vzdorovat neodvratné porážce. 26. září bulharská vláda požádala o mír a 30. záři bylo podepsáno příměří. Bulharsko tak ukončilo válku jako první z Ústředních mocností.

Jednou z podmínek příměří byl volný průchod spojeneckých sil přes Bulharsko při útoku na Turecko. Tam se na turecké hlavní město Cařihrad (Istanbul) hnali hlavně Britové. Italové postupně osvobozovali Albánii a Černou Horu, Srbové pak svou vlast a Francouzi na východním křídle zbytek Bulharska a Rumunsko. Celé tažení na Balkáně vyvrcholilo 1. listopadu, kdy Srbové osvobodili své hlavní město Bělehrad.