Francie, Rusko a ostatní
FRANCIE
Francie v době vypuknutí války právě prožívala nejdelší stabilníí období války od dob revoluce. Tomuto období se říkalo "třetí republika". Neznamená to však, že by na domácí politické půdě nepanovaly neshody. Francie prožívala hlavně frustraci vzhledem ke ztrátě území Alsaska-Lotrinska. Také investovala do své koloniální expanze, především v Africe a Indočíně [VLOŽIT: MAPA FRANCOUZSKÝCH KOLONIÍ]. Dohoda s Británií vyřešila dlouhodobé koloniální spory v Africe, zejména pak o Maroko. Srdeční dohoda po sléze vedla také k rozšíření spojenectví s Ruskem, čímž vznikla tzv. Trojdohoda.
Francouzská válečná strategie vyplývala právě ze ztráty Alsaska-Lotrinska, coby důsledku ponižující porážky ve francouzsko-pruské válce (1870-1871). Plán XVII, jak se tato strategie jmenovala, vytvořil francouzský vrchní velitel, maršál Joseph Joffre. Dle tohoto plánu se po vyhlášení mobilizace měly francouzské jednotky rychle shromáždit mezi belgickou a švýcarskou hranicí, tedy podél souběžné línie s územím Alsaska-Lotrinska. Francouzsko-belgická hranice zůstávala nekrytá, neboť se Joffre domníval že němci zde nebudou schopni postupovat aniž by nebezpečně neroztáhli své vlastní linie.
RUSKO
Rusko mělo na začátku 20. století své vlastní problémy. Přestože uzavřelo spojeneckou dohodu s Francií a Británií, mělo do těchto liberálních zemí hodně daleko. Carský režim byl totiž silně autokratický a držel se díky tvrdým represím vůči jakékoliv formě opozice. Průmyslový rozvoj vyvolal v některých oblastech obrovské země zásadní změny v sociální sféře. Tyto změny pak daly vzniknout anarchistickým myšlenkám a skupinám, jejichž členy režim pronásledoval, věznil, nebo vyháněl. A tak v zahraničí působila např. Sociálnědemokratická dělnická strana, vedená V.I. Leninem, tzv. bolševici.
V roce 1915 skončil rusko-japonský válečný konflikt, který situaci v carské říši ještě zhoršil. Rusové v něm utrpěli porážku a ztratili několik důležitých území. Následně carské stráže zmasakrovaly poklidnou demonstraci před Zimním palácem (carským sídlem) v Petrohradu. Došlo také ke slavné vzpouře na křižníku Potěmkin. Krvavé potlačení vzpour pokračovalo i nadále a ani určité snahy cara Mikuláše II. (např. založením volného parlamentu - dumy) nevedly ke zklidnění situace. Spory však probíhaly i mezi kritiky carského režimu. V takto vyhrocené a kritické vnitropolitické situaci vstoupilo Rusko do války, což se brzy ukázalo jako rozhodnutí osudové.
Válečné plány mělo Rusko připraveny dva - jeden pro variantu, že Německo zaútočí nejdříve proti Francii, druhý pro případ že zaútočí nejprve proti Rusku. Tento druhý plán by udržoval defenzivní boje, zatímco francouzské jednotky by vtrhly do Alsaska-Lotrinska. Všeobecně se však předpokládala první varianta, a tak vznikl tzv. plán 19. Tento plán byl před válkou ještě modifikován a tak z původního masivního útoku do východního Pruska, převedl podstatnou část jednotek pro útok do Haliče, tedy proti Rakousko-Uhersku.
ITÁLIE
V 19. století probíhalo sjednocování Itálie. Některé regiony však byly výrazně zaostalé. Po průmyslové revoluci musela Itálie čelit vnitropolitickým problémům, což byl však obvyklý scénář, kterým si prošla většina evropských zemí. Spory měla především s Francií, která bránila prosazování italských zájmů na Balkáně, a která byla aktivní ve Středomoří, kde zabrala Tunisko. Proto roku 1882 Itálie vstoupila do tzv. Trojspolku s Rakouskem-Uherskem a Německem, což však také nebylo pro Itálii ideální. Znemožnila tím totiž vyřešit důležitou otázku měst Trident a Terst, na která si dělala nárok.
V roce 1914 se Itálie rozhodla stát se neutrální zemí. Její spojenci z Trojspolku - Německo a Rakousko, s ní totiž nekonzultovali vydané ultimátum Srbsku. Navíc Itálie předpokládala, že by tím mohla přesvědčit Rakousko, aby si "koupilo" její podporu postoupením Tridentu a Terstu, popř. i větších území. Rakousko-Uhersko však potřebu vyjednávat nemělo, a tak vstoupilo do války i bez Itálie.
USA
Spojené státy po skončení občanské války procházely bouřlivým hospodářským vývojem. Na severu to byl především průmyslový rozvoj, zatímco na jihu převládal systém velkostatků. Základním stavebním prvkem země se stal kapitalismus, díky kterému se země stala velkou průmyslovou mocností. Např. při vypuknutí války v roce 1914 se skoro třetina světové železniční sítě nacházela na území USA, a po amerických silnicích jezdily více než dva miliony automobilů.
Na mezinárodním poli se pozornost USA upřela k Latinské Americe, později k Asii. V roce 1903 řídily Spojené státy oddělení Panamy od Kolumbie, a v letech 1914 a 1916 vyslaly trestné výpravy do revolucí zmítaného Mexika. Na začátku první světové války zvolil prezident Woodrow Wilson neutralitu a chtěl aby USA plnili úlohu prostředníků.