Cesta do války

Vyhrozená situace po atentátu na arcivévodu byla pro Rakousko ideální příležitostí, jak si se Srbskem jednou pro vždy vyřídit účty. Spory měli už mnoho let, ale kvůli silnému srbskému spojenci - Rusku, se nikdy Rakousko k žádnému činu neodhodlalo. Atentát na následníka trůnu však už byl dostatečným důvodem k akci. Rakousko předalo Srbsku 23. července ultimátum, ve kterém požadovalo splnění 10 podmínek. Ty byly schválně formulovány tak, aby je Srbsko odmítlo, protože splnění z velké části ponižujících podmínek, by znamenalo vzát se určitých prvků suverenity.

Srbové však překvapivě s většinou požadavků souhlasili a u zbývajících žádalo o předložení mezinárodnímu tribunálu. Rakousko i Německo ale účast na mezinárodní konferenci odmítly a místo toho Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. července válku. Na rvní pohled to vypadalo, že dojde jenom k menší konfrontaci mezi Rakouskem a Srbskem, ale spletitý systém evropských vojenských aliancí měl brzy změnit malou lokální válku  ve válku světovou. [VLOŽIT: FOTO MOBILIZACE]

Ruský car Mikuláš II. vyhlásil hned na druhý den mobilizaci, s cílem pomoci svému spojenci, Srbsku. Tento krok však vyvolal reakci Německa, které svou armádu také zmobilizovalo a 31. června zaslalo Rusům poselství, aby svou mobilizaci přerušilo. To Rusové odmítli a tak jim Německo 1. srpna vyhlásilo válku. Němci si zároveň byli vědomi spojenectví Francie a Ruska, a tak se zachovali v duchu svých válečných plánů - předpokládali, že mobilizace velké ruské armády bude trvat až šest týdnů, a do té doby stihnou Francii porazit. Proto vtrhla německá vojska 2. srpna do Lucemburska a následující den požádali Belgii o volný průchod své armády, aby přes ni mohli napadnout Francii. Zároveň jí vyhlásili válku. Belgičané požadavek odmítli a tak ji 4. srpna Německo napadlo. [VLOŽIT: FOTO MOBILIZACE]

Velká Británie do té doby řešila své vlastní problémy s irskou samosprávou, proto ji vývoj evropských událostí trochu zaskočil. Britové, i na základě spojenecké smlouvy, podporovali Francii. Definitivní rozhodnutí o zapojení do eskalujícího konfliktu přineslo ale až napadení Belgie, jejíž neutralitu se Britové zavázali bránit již v minulosti. O půlnoci 4. srpna, když vypršelo ultimátum, vyhlásila Británie Německu válku. Německo už v podstatě nemělo na výběr a tak se Evropa ocitla na začátku největšího konfliktu v dějinách.

Mimo prozatím zůstávala jen Itálie, která tvrdila, že Rakouská mobilizace proti Srbsku překračuje obranné zásady dohod uvnitř Trojspolku, jehož byla, společně s Rakouskem a Německem, členem. Ulice hlavních měst zaplnily davy lidí, které v obrovském vlasteneckém duchu vstup do války oslavovaly. Každý totiž předpokládal, že do Vánoc budou vojska doma. [VLOŽIT: FOTO OSLAVUJÍCÍCH DAVŮ LIDÍ]