Osmanská říše a Balkán

Během 19. století Osmanská říše upadala a její osud byl centru pozornosti západoevropských zemí. Zejména kvůli obavě, aby na osmanském úpadku nevydělalo Rusko. To ostatně ukázal Berlínský kongres, který měl zaručit rovnováhu na Balkáně. Byla zde zaručena nezávislost Rumunska, Srbska a Černé hory, upravena velikost (prorusky zaměřeného) Rumunska, ponechána kontrola nad Bosnou-Hercegovinou Rakousku a správa Kypru přenechána Británii.

V roce 1906 byla založena nacionalistická strana, tzv. mladoturků, kteří usilovali o zmodernizování země na poli demokracie, jednoty, a naprosté nezávislosti na západních mocnostech. Jejich úsilí vedlo až k abdikaci sultána o dva roky později, nicméně jej nahradil neschopný Mehmed V., a tak se mladoturecké projekty ústavní reformy postupně vytrácely. V roce 1911 Rakousko anektovalo Bosnu-Hercegovinu, o rok později Itálie obsadila Libii, a tentýž rok přišla Osmanská říše i o Makedonii. Těmito porážkami se v říši zvedla vlna tureckého nacionalismu, která vedla k touze po vojenské odplatě a k hledání vhodného silného spojence. Osmanská říše jej nalezla v Německu.

Situace na Balkáně byla složitá, připomínala mozaiku různých kultury, etnik, náboženství, ale i expanzivních cílů evropských mocností. [VLOŽIT: MAPA BALKÁNU]. Jako první se od Osmanské říše oddělilo Řecko, později Rumunsko, Srbsko a Černá hora a Bulharsko. Za slovanský národ mluvilo nejhlasitěji Srbsko, které vyhlásilo své protirakouské zaměření a podporovalo nezávislost Bosny (kterou k sobě připojilo v roce 1911 Rakousko). Spory vedly ke konfliktu, ve kterém Srbsko, Řecko, Černá hora a Bulharsko, porazili Turecko, v důsledku čehož vznikla Albánie. 

Nedořešené otázky oholedně rozdělení území mezi spojenci, vedli k vypuknutí druhé balkánské války o několik týdnů později. V ní se proti svým bývalým spojencům postavilo Bulharsko, které bylo nakonec poraženo. Výsledek obou válek však nic podstatného nevyřešil. Obě poražené země z obou válek (Osmanská říše a Bulharsko) se v první světové válce přidaly na stranu Ústředních mocností.