Velká Británie

    Velká Británie se po svém zásahu v Napoleonských válkách stáhla a spokojeně setrvávala mimo evropské politické záležitosti. Soustředila se spíš na budování svého světového impéria. V důsledku toho došlo na jihu Afriky k válce o jihoafrické kolonie (plné diamantů) búrských osadníků. Británie si zde však nepočínala příliš úspěšně a zvlášť ze začátku utrpěla jednu porážku za druhou. Búry nakonec porazila, ale britské činitele tato slabost přiměla k reformám vojenské politiky. Zejména ke hledání vhodného spojence v Evropě. [MAPA JIHOAFRICKÝCH KOLONIÍ A BÚRSKÉ REPUBLIKY]

    Nabízelo se Německo, které bylo v minulých válkách často v roli jejího spojence. Německý císař Vilém II. se však snažil demonstrovat svou sílu a přesvědčit Británii, že bude v případném spojenectví hrát vůdčí roli. Věřil totiž, jako v té době asi každý, že Velká Británie by jen těžko uzavřela spojenectví se svým odvěkým nepřítelem - Francií. Jenže právě to se spletli. Zatímco tedy němci chtěli svým námořním zbrojením přesvědčit Británii k uzavření spojenectví, ve skutečnosti dosáhli přesného opaku. Vojenští činitelé byli znepokojeni rostoucí silou německého námořnictva a tak se Británie rozhodla vyřešit své koloniální spory ve světě, aby mohla stáhnout k sobě do Severního moře své roztroušené námořní síly. Nakonec, v roce 1904, v důsledku vyřešení svých koloniálních sporů, podepsala Velká Británie s Francií dohodu o přátelství, tzv Srdeční dohodu. 

    Německo se pokusilo rozpad této dohody vyvoláním tzv. Marocké krize (první a později i druhé), ale vztahy Velké Británie a Francie to ještě více upevnilo, takže Srdeční dohoda se nakonec stala skutečnou vojenskou spojeneckou smlouvou.