Francouzsko-britský postup

    Zatímco se Němci valili Belgií, ve Francii se vylodila britská armáda, nazývaná jako BEF, neboli Britský Expediční Sbor. Ten měl posílit nejsevernější linii francouzských jednotek, jež se stále držely předválečného Plánu 17, který předpokládal hlavní ofenzivu v Alsasku-Lotrinsku. Britové tak měli vyčkávat na pozicích v relativně klidném úseku fronty, zatímco francouzi zvítězí na jihu.

    Němci se však rozhodli zmenšit mezery mezi svými jednotkami a tak byla jejich nejsevernější vojska odkloněna jižně, přesně proti britskému BEF. Stosedmdesátitisícová německá 1. armáda se tak přímo srazila se sedmdesátitisícovým Britským expedičním sborem. Jeho vojáci byli lépe vycvičeni a německému útoku dokázali vzdorovat. Přesila však byla příliš velká a tak bylo rozhodnuto o ústupu.

    Francouzi se dle svého plánu dali v Alsasku-Lotrinsku na pochod proti němcům. Postup byl ale obtížný, protože němci své jednotky v oblast posílili. Fracouzská děla navíc měla menší dostřel než německé dělostřelectvo, které tak nikým neohroženo mohlo ničit jejich jednotky. Němci se poté v oblasti přestali bránit, odhodlali se k útoku a během dvou dnů dobyli zpět území, které v Alsasku-Lotrinsku zatím ztratili.

    Maršál Joffre si 23. srpna konečně uvědomil, že jeho Plán XVII je v troskách. Francie byla v kritickém ohrožení, kvůli zanedbání severních území, kterými se nyní valili Němci. Zdálo se, že německému vítězství už nestojí nic v cestě, ale generál Helmuth von Moltke se dopustil několika zásadních chyb. Zcela v rozporu se Schlieffenovým plánem odvolal několik jednotek do Alsaska-Lotrinska, do Antverp (tam se vylodil malý britský kontingent) a do východního Pruska proti útočícím Rusům. Tím kritický úsek fronty značně oslabil, a tímto ignorováním do detailu vypracovaného plánu způsobil obrat a iniciativa tak přešla na francouzskou stranu.