Ruský útok

Ruský válečný plán byl založen na co nejrychlejším útoku, aby zabránil Německu porazit Francii a poté vrhnout všechny své síly na východ. A zpočátku byli Rusové opravdu úspěšní - do Německa vtrhli 17. srpna a odrazili několik protiútoků. Obecně se počítalo s tím, že obrovská a špatně organizovaná ruská armáda nebude moci bez potíží postupovat tak rychle dopředu. Německý velitel v oblasti (generál Von Prittwitz) ale pod ruským útokem zpanikařil a rozhodl se pro ústup, načež byl odvolán a nahrazen Hindenburgem a jeho zástupcem Ludendorffem. Zdánlivě katastrofální situace ve Východním Prusku pak vedla vrchního velitele německé armády Moltkeho k nešťastnému rozhodnutí převelet sem některé jednotky z Francie. [VLOŽIT: FOTO BITVY U TANNENBERGU, GRAF CELKOVÝCH ZTRÁT]

Naději přinesl Německu riskantní plán generál Hoffmana (operační důstojník německé 8. armády). Spočíval v tom, že proti téměř nehybné 1. ruské armádě by němci nechali jen slabé zajišťovací jednotky a všechny ostatní vrhli proti ruské 2. armádě generála Samsonova. Nový velící - Hindenburg s Ludendorffem tento plán převzali a provedli. K bleskovým přesunům vojsk němci použili vedlejší železniční tratě. Přesně podle očekávání, Samsonova 2. ruská armáda zaútočila středem, aniž by si chránila svá křídla, na která němci zaútočili. Generál Samsonov, tak svou frontu příliš roztáhl, hnal se bezhlavě kupředu a svůj omyl si uvědomil až příliš pozdě. Němci zaútočili na boky této armády a během pouhých tří dnů ji obklíčili a tím i porazili. Rusové tím ztratili 125 000 mužů, zatímco němci 15 000, a tato bitva vešla do dějin pod názvem bitva u Tannenbergu. Generál Samsonov se stáhl do lesů a pod tíhou porážky spáchal sebevraždu.

Ihned poté se němci vrhli na sever také proti ruské 1. armádě generála Rennenkampfa, v bitvě na Mazurských jezerech. Bylo to poprvé, co se na východě přestali bránit a vrhli se do útoku, mimo jiné i díky posilám, převeleným z Francie. Útok zkosil ruské řady jižně od jezer, nicméně Rennenkampf dokázal s jistými problémy ustoupit dříve, než se kolem jeho vojsk uzavřela past. Po následné urputné bitvě u Němenu byl nucen Hindenburg svůj postup zastavit.

Válka trvala něco přes měsíc a němci i přes počáteční územní ztráty již stáli uvnitř ruského území.