Vánoční příměří

O Vánocích roku 1914 se na západní frontě stala neuvěřitelná věc. Bylo 24. prosince pozdě večer, a v německých zákopech u města Ypres se objevily nasvícené vánoční stromky, zatímco vojáci v zákopu zpívali vánoční písně. Po chvíli překvapeně zjistili, že se k nim přidali britové v nepřátelských zákopech opodál. Později se v obou zákopech objevily transparenty "Veselé Vánoce" ve všech jazycích znepřátelených stran. [VLOŽIT: FOTKY Z VÁNOČNÍHO PŘÍMĚŘÍ]

Ráno bylo prostoupeno zvláštním klidem, když postupně na obou stranách fronty začali ze zákopů vylézat vojáci s bílými vlajkami. Domluvili se, že pohřbí své mrtvé spolubojovníky, ležící po celém území nikoho. Později si s nepřítelem podávají ruce, vyměňují dárky a suvenýry. Na několika místech dochází i k fotbalovým zápasům. Toto neoficiální vánoční příměří trvalo mnohdy i několik dní, ovšem ne úplně všude. Na tuto neobvyklou událost vzpomíná např. německý voják Kurt Zehmische:

Na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Můj saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojin Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet. Pak jsme po celé délce našeho kilometr dlouhého zákopu rozmístili svíčky a vánoční stromečky. Byla to dokonalá iluminace – Britové vyjadřovali potěšení pískáním a tleskáním. Jako většina lidí jsem strávil celou noc vzhůru. Byla to nádherná, i když poněkud chladná noc.

Podobně se vyjadřuje i britský voják Edward Hulse:

Dali jsme se do rozhovoru s Němci, kteří se ze všech sil snažili o dojednání příměří na celé Vánoce. Průzkumník F. Murker byl vyslán dopředu, narazil na německou hlídku, dostal sklenici whisky a několik doutníků a do týlu pak byla odeslána zpráva, že když nebudeme střílet my po nich, nebudou střílet na nás.

Nebylo výjimkou, že i poté se vojáci do válčení moc nehrnuli. Na některých místech své protivníky varovali před bombardováním, nebo se s nimi schovávali v zákopech. Když už museli střílet, stříleli schválně vedle. Vysocí důstojníci to nesli velmi nelibě a třeba německo tyto své vojáky převelelo na východní frontu.

O této zvláštní události byl v roce 2005 natočen i film - Joyeux Noël (Šťastné a Veselé). Za pozornost rozhodně stojí i kniha Michaela Jürgse Malý mír ve velké válce, vydaná o rok později. Ta obsahuje ukázky z pozoruhodného deníku výše zmíněného důstojníka Zehmische. Ten válku přežil a vrátil se k svému povolání učitele. Nepřežil už ale Druhou světovou válku. Po Hitlerově příchodu k moci se vrátil k armádě, stal se majorem a poslali ho na východní frontu. Tam jej zajali Rusové a odvezli do vězeňského tábora. V listopadu 1946 zmizel.  [VLOŽIT: OBRÁZKY S FILMU, OBAL KNIHY]