Anglo-Francouzské útoky

Francouzský vrchní velitel, Maršál Joffre, se rozhodl vyhnat němce za hranice. Zahájil tedy u Artois velkou ofenzivu a společně s ním se do útoku pustili i Britové, opět u Neuve Chapelle. Ti ale, v důsledku nedostatečných zásob dělostřelecké munice, provedli pouze krátkou dělostřeleckou přípravu a tak jejich vojáci dorazili k prakticky neporušeným německým liniím, takže se dali zase na ústup (ovšem při ztrátách asi 11 000 vojáků).

Dělostřelecká příprava francouzů trvala pět dní a během následného 90 minutového útoku postoupili až o pět kilometrů. Tam narazili na již neporušenou německou obranu s čerstvými posilami. Vyčerpaní francouzi tak museli ustoupit o něco zpět k pahorkům u Vimy. Němci se vzpamatovali rychle a následné boje trvaly déle než měsíc, avšak bez významnějších územních zisků. Francouzi tak v průběhu ofenzivy ztratili až 100 000 mužů, Němci kolem 75 000.

Na podzim měl Joffre k dispozici svá posílená vojska, i posílený britský BEF maršála Frenche. Provedl tedy další pokus o prolomení západní fronty. Základem byly dva souběžné útoky - jeden opět u Artois, druhý v Champagne ve východní Francii. U Artois chtěl dobýt pahorkatou oblast v okolí Vimy, ke které se musel stáhnout při předchozí ne zcela povedené bitvě. Zde ovšem francouzi narazili na důmyslný obranný systém a tak se na jediný vrcholek dokázala probýt pouze jedna jejich divize. Kvůli mizernému podzimnímu počasí pak v listopadu bitva u Artois skončila.

Druhého ze souběžných útoků, v Champagne, se zúčastnilo 500 000 francouzů a proti němcům měli převahu 3:1. Útoku předcházela čtyřdenní dělostřelecká příprava, vedená 2500 hlavněmi a 25. září francouzi zaútočili na 16 km dlouhou linii fronty. Početně slabší Němci ale výšiny udrželi a 6. listopadu bitva skončila na patové pozici Francouzské ztráty v průběhu těchto bojů činily 144 000 mužů.

Za celý rok 1915 ztratili spojenci celkem 1 255 000 mužů (z toho jen francouzi 960 000), němci "pouze" 650 000. Přitom se západní fronta za celý rok nijak významně nepohnula. Rok 1915 tak jasně dosvědčuje evidentní převahu obrany oproti útoku a jen ukazuje, jak zoufale potřebovali útočníci obou armád nějakou novou zbraň, která by konečně prolomila propracovanou obrannou linii zákopů, kterou měly obě strany.