Útok na Dardanely

Zatímto Rusko čelilo německé zimní ofenzivě, Británie a Francie přemýšlely, jak mu a jiným spojencům zasílat válečné dávky. Možnosti byly jen dvě - severní (velmi obtížně splavná severomořsko-arktická cesta) a jižní (cesta do Černého moře přes středomoří). Jižní byla lepší volbou, ale blokoval ji úzký průliv Dardanely, který ovládali Turci, bojující na straně Německa a Rakouska.  

Spojenci tedy naplánovali společnou britsko-francouzskou námořní operaci. Zatímco Turci svá opevnění posílili a nainstalovali do průlivu miny, spojenci se přiblížili a 19. února zahájili ostřelování tureckých pevností. Brzy však zjistili, že jejich palba je neúčinná a že se budou muset přiblížit více do úžiny. Pak ale vyšlo najevo, že Turci mají na pobřeží mobilní houfnice, které mohou vystřelit na britské lodě a pak se zase stáhnout do bezpečí. Proti opancéřovaným bitevním lodím toho tyto houfnice sice příliš nezmohly, účinné však byly proti britským minolovkám. 

Spravodajci zjistili, že Turci mají nedostatek střeliva, což byl další důvod pro rozhodnutí o proražení úžinami. Minolovky však kvůli silné palbě tureckých baterií neodstranili a ani neodhalili nově nainstalované minové pole. Britsko-francouzská flotila za to zaplatila potopením 3 lodí a čtvrtou, těžce poškozenou. Do setmění 18. března se v úžinách už nenacházela ani jediná spojenecká loď a britové od další námořní operace upustili. Místo toho naplánovali výsadek na poloostrově Gallipoli, jehož cílem bylo poloostrov dobýt a zajistit si tak volný průjezd úžinou.